Bitva u Fontenoy (11. května 1745) byla vojenským střetnutím v rámci války o rakouské dědictví na hranicích Francie a Belgie (tehdejší Rakouské Nizozemí). Bitva se odehrála u vesnice Fontenoy poblíž Tournai mezi Francií na straně jedné a Velkou Británií, Rakouskem, Hannoverskem, Nizozemím a Dánskem na straně druhé. Různé zdroje se odlišují v odhadech síly jednotlivých armád, ale celkově se bojů zúčastnilo přes 100 000 vojáků z různých zemí a jednalo se o jednu z největších bitev dynastických válek 18. století v Evropě. Vrchními veliteli na obou stranách byli princové královské krve, francouzskou armádu vedl maršál Mořic Saský, levoboček polského krále Augusta II., velením spojenecké (tzv. pragmatické) armády byl pověřen nepříliš zkušený čtyřiadvacetiletý vévoda z Cumberlandu, nejmladší syn britského krále Jiřího II. Bitva skončila vítězstvím Francie a v dlouhodobém horizontu umožnila francouzskou okupaci Rakouského Nizozemí na několik let. Psychologický dopad francouzského triumfu byl zdůrazněn osobní přítomností krále Ludvíka XV., i když do průběhu bitvy nijak nezasahoval[1]
